Malý řezník

V jiné době a na jiném místě by se příběh Francieho Bradyho možná odvíjel jinak, ale irské maloměsto počátku 60. Let se svou bigotní omezeností a kulturní izolovaností nedokázalo jeho tragédii zabránit. Vlastně spíše naopak.
Jaké východisko se tu nabízelo osamělému dítěti, strádajícímu otcovým akloholismem a matčinou duševní nevyrovnaností stejně jako veřejným opovržením? Zpočátku únik do vysněného světa comicsových dobrodružství, později, když se už před rodinnými poměry a obecným odsouzením utéci nedalo, přišla vzpoura. Jeden nešťastný čin ale vyvolával druhý a Francie se nakonec ocitl v polepšovně a později, po návratu, v řeznickém krámě. Město však nedokázalo zapomenout a dospívající Francie, přežívající bez jediného lidského kontaktu, se pomalu měnil v časovanou bombu...
Literární předlohu Patricka McCabea zpracoval Neil Jordan jako nesmírně sugestivní obžalobu společnosti, která svou nenávistí a omezeností nevyhnutelně určila osud člověka, jež se z problémového dítěte stává choromyslným vrahem. Nevyhnutelnost Francieho sebezničení rozkrývá Jordan pomalu a postupně, zpočátku jakoby jen vyprávěl o jednom smutném dětství, pak ale přitvrzuje, mozaika zhoubných okolností do sebe zapadá a nabývá hrůzného rozměru tragédie, umocněná navíc Francieho nevinne věcným dětským komentářem, čím dál více kontrastujícím s jeho nedětskými činy.
Malý řezník není film ani hezký, ani odpočinkový. Více než co jiného připomíná ránu mezi oči, ovšem ránu z filmového hlediska věru nevšední.

Autor/Zdroj: /Cinema