Vysílání

Ceny: MFF Sevilla 2009: nejlepší režie

Inspirací k natočení dramatu z nedaleké budoucnosti byl maďarskému režiséru Rolandu Vranikovi dokument BBC. Ten sledoval chování průměrné rodiny poté, co jim byla odebrána televize. Odloučení mělo za následek především osobnostní rozklad obou rodičů… Vranikův druhý celovečerní film se odehrává v přímořském městečku a soustředí se na osudy tří bratrů, snažících se přizpůsobit novému světaběhu. Nedávno cosi způsobilo, že všechny obrazovky, monitory i mobily přestaly fungovat. Společnost se ocitla bez moderních přenosů informací. Nejstarší z bratrů Henrik z dystopické situace šílí, trpí nespavostí a apatií. Vilmos se snaží udržet v chodu rodinu, ovšem manželka a matka jeho dvou dcer Nóra se propadá do depresí. Nejmladší Ottó, který strávil ve světě moderních technologií největší část života, snáší podmínky paradoxně nejlépe. Chaos nového světa ovšem ještě rozjitří vražda v rodině, která donutí netečné hrdiny k narušení postapokalyptického statusu quo… Podobenství o síle lidského jedince v nenormálních podmínkách je rozvíjeno rozvláčně až meditativně, stroze až chladně. Nasnímání každodenní rutiny i metaforických sekvencí, popisujících duševní stavy hrdinů, měl na starost Gergely Pohárnok (např. Pálfiho Taxidermie, 2006).
O genezi globální katastrofy příběh mlčí, až mlží, jako by důvody uvržení lidské rasy do srabu nebyly důležité. O Vranikově až vypravěčské škodolibosti svědčí finální sekvence, v níž přicházející katarze je jen další překážkou k řešení. Hrdinové bez východiska bojují na scéně theatra mundi a snaží se uchránit především děti. Ovšem dětská nevinnost a křehkost jsou záležitostí světa starého, zaniklého… Výprava snímku je relativně velkorysá, široké záběry vybydleného města především střídá uzavřený prostor Henrikova domu, který i přes svou vzdušnost a světlo působí jako uzavřená entita - opravdových zdí je málo, proto i jeho obyvatelé staví vlastní mentální zdi před vnější realitou.

Kristýna Pleskotová, 36.LFŠ 2010