Vůbec nic se nestalo

Drama rekonstruující skutečný případ autonehody, při níž pod koly vozu mladého opilého řidiče zahynul člověk, je druhým filmem z režisérovy zamýšlené trilogie o (ne)spravedlnosti a bezpráví, jež vládnou v současné chilské společnosti. A filmovou exkurzí do světa, v němž rozhodují peníze a moc.

Dva roky po ovládnutí soutěže světových hraných snímků na Sundance se chilský režisér Alejandro Fernández Almendras na slavný festival nezávislých filmů vrátil, a to s tematicky velmi podobným filmem (tentokrát však z Utahu odjel s prázdnou). Stejně jako jeho předchozí snímek Zabít člověka, i jeho drama Vůbec nic se nestalo inspirovala skutečná událost, resp. zločin, o kterém se v jeho rodné zemi velmi diskutovalo.

Film tvoří druhý díl z Almendrasovy plánované trilogie o spravedlnosti (a jejím nedostatku) v současném Chile. Zatímco první část Zabít člověka tuto otázku zkoumala v rámci dělnické třídy, zde nás režisér zavádí do vrstvy bohatých. Vůbec nic se nestalo vychází ze skandálu kolem zločinu dotýkajícího se vyšších společenských kruhů, konkrétně případu smrtelné autonehody, již v roce 2013 zavinil syn vlivného chilského politika a právníka Carlose Larraína (příbuzného známého filmaře Pabla Larraína) a kolem níž panovala řada nesrovnalostí. Jak Almendrasův film ukazuje, ze smrti pod koly projíždějícího vozu plného opilé mládeže byl nespravedlivě obviněn nevinný spolujezdec. Režisér divákům nabízí rekonstrukci událostí, které tragickému momentu inkriminované letní noci předcházely, i těch, jež se seběhly následně.

V centru dění stojí dvacátník Vicente, vysokoškolák vedoucí bezstarostný život, který má tu smůlu, že se události nevědomky účastní a je na něj svalena vina za něco, co – jak víme – nespáchal. Právě z jeho pohledu sledujeme příběh o boji za spravedlnost, který poukazuje na sílu elitářství, nespravedlivý společenský systém a nekalé mocenské praktiky splétající síť lží. Almendras tu zároveň nastoluje téma morální zodpovědnosti ledabyle jednajících mladých lidí. Z téměř dokumentárního, neklidně „rozervaného“ způsobu snímání kamery v první části film postupně přechází v umírněnější, konvenčnější styl.

Jana Bébarová - Letní filmová škola 2018