Všiváci

Scenáristický a režijní debut dlouholetého produkčního a výkonného producenta Romana Kašparovského Všiváci měl být původně psychologickým dramatem o vztahu dvou bratrů, osudově spojených se ženou, kterou oba milovali, která dávno tragicky zemřela a po které zůstala dcera s nejasným otcovským původem. Autor však základní příběh rozšířil o epizody dalších postav a o několik vyprávěcích rovin, čímž jej žánrově značně „rozostřil“. Nescházejí tu prvky kriminálního thrilleru či válečných filmůani komické okamžiky, spjaté zejména s dvojicí mladíků Emanem a retardovaným Vencou, nebo fantazijní momenty, spojené s vizemi jednoho z bratrů. Zároveň se tu řeší i mezigenerační vztahy, traumata válečných veteránů a v neposlední řadě i manželské a mimomanželské vztahy. Přílišné rozpětí však debutant neměl šanci zvládnout, a tak je kvalita díla značně proměnlivá. Stěžejní problém tkví v nezvládnutém scénáři, zatímco realizace je nesporně profesionální: dobří herci dobře hrají a špičková je i audiovizuální stránka. V souladu s názvem se naprostá většina postav (s výjimkou malé dcerky Maty a postiženého Vency) chová přinejmenším nemorálně a často na hranici či za hranicí zákona. Mladší z bratrů, děvkař Miki, je vynikajícím neurochirurgem, často operujícím s kocovinou(!) a zahýbajícím s kamarádovou manželkou, starší bratr Ricky zase nezvládá svou chorobnou žárlivost a psychické následky z vojenské mise. Divákovi chybí identifikace s některou z postav a posléze i orientace v příliš prokombinovaném ději. – Autor projekt připravoval již od roku 2005, samotné natáčení proběhlo v roce 2012 mj. i na autentických místech v Afghánistánu, pak se ovšem čekalo na filmovou hudbu a na vhodný termín distribuce.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled - dočasný

oficiální text distributora,