V žáru slunce

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…)

Zdroj: Česká televize