Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi

Občané Bublic mají sedm dní na to, aby obnovili hokejové mužstvo a ochotnický divadelní kroužek, protože přesně za týden má do vesnice přijet Československá televize natáčet reportáž o mimopracovních aktivitách místních občanů. Ti sice dosahují vynikajících výsledků v JZD, ve volném čase ale posedávají v hospodě nebo u televize. Naštěstí je tu předseda zemědělského družstva (Petr Haničinec) i jeho pomocník Láďa (Bohumil Pastorek), kteří si i v této svízelné situaci dokážou poradit.
Film Jaroslava Papouška Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974) je neškodnou komunální satirou, tak typickou pro normalizační kinematografii 70. let. Ve Filmovém přehledu byl označen za veselohru s vymyšleným dějem a skutečnými problémy. O skutečné problémy ve filmu nezavadíme, narazíme jen na několik podařených scének, ve kterých probleskne režisérova schopnost vystihnout trapnost všedního života, jako se mu to dařilo v jeho nejlepších filmech Ecce homo Homolka (1969) a Hogo fogo Homolka (1970).
Dobové kritiky shodně upozorňovaly na kvalitní scénář, který nebyl plnohodnotně převeden na plátno. Také kritizovaly dosti nesourodé herecké obsazení, jež se nepodařilo sladit do kompaktního celku. Obě výtky jsou pravdivé, obě mají své opodstatnění. Režisér Papoušek na tento pro něj nezajímavý film natočený z donucení vědomě rezignoval, vše se točilo na první klapku, ať už dobrou, nebo špatnou. Jednoznačně nejslabším hercem je Bohuš Pastorek, zarytý komunista a známý představitel Klementa Gottwalda, který byl do filmu dosazen na přímý příkaz z vyšších míst, na úkor Jaroslava Moučky.
Film se natáčel v Čimelicích u Písku, kde vznikal i druhý díl Homolkovy trilogie a kde režisér trávil dlouhé měsíce na své chalupě. V jedné z vedlejších rolí traktoristy Zdeňka, notorického sukničkáře, se objevil oblíbený estrádní bavič Petr Novotný. Tento snímek byl také posledním dokončeným filmem Jana Libíčka, který zemřel ještě před jeho uvedením do kin.

Jan Šulc, 36.LFŠ 2010