Smrtelná postel: Postel, která požírá

Po loňském uvedení Penzionu pro svobodné dámy (1982) zde máme další snímek z ranku děl natolik bizarních a autorsky mimoběžných, že se vzpírají žánrovému zařazení a vytvářejí si kategorii vlastní. „Bylo nebylo, do krásné panny se zamiloval démon, přebývající v mohutném stromu. Rozhodl se ji svést i vzal na sebe lidskou podobu a vyčaroval postel s nebesy. Ale dívka při milostném aktu zemřela a na postel skanuly démonovy krvavé slzy. Z této krve se zrodil život a spolu s ním hlad...“ Taková je premisa filmu, za jehož vznikem stojí fantazie a autorská umanutost George Barryho, scenáristy, producenta a režiséra v jedné osobě, který poté žádný další film nenatočil. Titul nic nezastírá. Máme co do činění s ohromnou postelí, která se pro každého, kdo do ní ulehne, stane smrtelnou, neboť pozře vše, co se ocitne v jejím dosahu. Navzdory prostinkému ději, rozčleněnému do přehledných kapitol (Snídaně, Oběd…), se ale film vymyká racionálnímu popisu. Pohybuje se na pomezí horečnatého snu, zvrácené pohádky, surrealistické hříčky a dekadentně poetického hororu, přičemž ve vrcholných momentech evokuje díla Luise Buñuela či Jana Švankmajera.
Přitom nechybělo mnoho a tento klenot zůstal zcela zapomenutý. Na počátku byl Barryho sen, který se autor pokusil zachytit. Natáčení se díky nedostatku financí protáhlo na pět let. S hotovou pracovní kopií začal Barry v roce 1977 objíždět malé distributory v naději, že se mu film podaří prodat. Nestalo se tak. Jeden z distributorů si ale bez vědomí autora udělal pirátskou kopii, která se v 80. letech objevila na VHS ve Velké Británii. Až v roce 2001 Barry náhodně na internetu narazil na zmínku o filmu a ke svému úžasu zjistil, že existuje sice nepočetná, leč o to oddanější komunita jeho fanoušků. Téměř třicet let po svém vzniku se péčí společnosti Cult Epics film dočkal prvního oficiálního vydání (na DVD) a nyní se jedinečná možnost vidět tuto oneirickou halucinaci na velkém plátně nabízí všem otrlým divákům.
Kino Aero