Smrť šitá na mieru

Mnohé události, jež se staly ve skutečnosti, v konkrétním čase a místě konkrétním osobám, dříve nebo později inspirovaly vznik uměleckého díla, jehož účinek byl, i díky mistrovství umělce, silnější právě proto, že vycházely ze skutečnosti. Připomeňme si v této souvislosti z literatury nezapomenutelnou Reportáž psanou na oprátce nebo z kinematografie . Ze skutečného lidského osudu vychází i nový barevný film slovenského režiséra SMRT ŠITÁ NA MÍRU, který nyní přichází do našich kin. Jeho děj vychází z črty maďarského komunistického novináře Bély Illése, v podstatě soudničky, v níž rozebíral motivy vraždy „na objednávku“ v Budapešti. Příběh vraha i zavražděného, ve své podstatě obětí hospodářské krize, tehdy vzrušil mimořádně veřejnost právě pro zrůdnost činu, k němuž vedly sociální podmínky, v němž se v celé své nahotě odrazila nelidskost kapitalismu.

Ve skutečnosti stejně jako ve filmu, jehož scénář napsal Tibor Vichta, šlo o to, že zkrachovaný pan Blum, majitel luxusního krejčovského salónu, se rozhodl obětovat svůj život a prostřednictvím vyplacené pojistky tak finančně zajistit svou rodinu a v podstatě uchovat slávu salónu, jenž již převzal do správy jeho syn Tibor. Potřebuje zemřít – a přitom to nesmí být sebevražda, jinak by pojistka ztratila platnost. A tak do své hry se smrtí zatáhne ubohého nezaměstnaného krejčího Kepeše, syna služky u Blumových, který má být vrahem a současně tedy i pomocníkem ke štěstí pozůstalých a k slávě salónu.

Příběh bychom mohli označit jako absurdní – jenomže se před lety skutečně udál, a tak se divák stává svědkem úděsné, kruté reality, cynické morálky buržoazní společnosti, kterou skutečná tragédie stejně jako filmové dílo obnažují v celé nahotě. Vzniká tak nadmíru přesvědčivá výpověď o „starých zlatých časech“. Nejen o nich proto, že i dnešní kapitalistická společnost má své Blumy a Kepeše, že i dnes stejně jako před lety jsou mnozí lidé nuceni k těm pro nás nejneuvěřitelnějším činům a skutkům, jenom aby existenčně zajistili rodiny. Začíná to třeba prodáváním dětí v Itálii nebo Řecku, pokračuje výprodejem vlastních orgánů k transplantaci a končí…? Ty tři tečky doplňuje kapitalismus denně těmi nejtragičtějšími příklady. Tak nový slovenský film Smrt šitá na míru překračuje hranice konkrétní události staré půl století a vypovídá účinně i o dnešní buržoazní společnosti a její morálce. Je tedy uměleckým dílem nadmíru politicky aktuálním a potřebným.

Režisér vypráví příběh střídmě, prostě – a tak dává nejvýrazněji zaznít právě sdělované skutečnosti, dramatu a tragédii života. Film má přesvědčivou a působivou atmosféru (architekt a kameraman ), která pomáhá proniknout hlouběji k podstatě doby i charakteru hrdinů. Herecké výkony tvoří v tomto filmu kapitolu samu pro sebe. Zejména proto, že právě na obou hlavních představitelích záleželo, zda divák uvěří jejich motivaci a tím i příběhu. v roli nejprve bezstarostného a potom zlomeného Bluma stejně jako hrající manipulovaného, nešťastného Kepeše, podali znamenitý, přesvědčivý a působivý herecký výkon. Totéž platí i o studii Blumova syna Tibora, nejprve bezstarostného mladíka a později nelítostného podnikatele, kterou vytvořil , o výkonu a dalších. Slovenský film Smrt šitá na míru je tedy dílo zdařilé – a na jeho úspěchu mají zásluhu všichni, kteří se na jeho vzniku podíleli.

COURTON, Miroslav. Nový slovenský film: Drama, které napsal život. Rudé právo. 1979, roč. 59, č. 216 [13. září], s. 5. [upraveno]