Skřivánčí ticho

Snímek Skřivánčí ticho je po "nedobrovolně dobrovolné" dlouhé přestávce dalším autorským filmem dramatika, scenáristy a režiséra Antonína Máši. Za jeho motto 1ze považovat dva v dialozích uvedené citáty: "Člověk se smíří i s mrakodrapem, a1e nesmí stát ve vesničce jeho dětství" (Jean Renoir) a "Nenávidím svou dobu ze všech sil; člověk v ní umírá duchovní žízní" (Antoine Saint-Exupéry). - Hrdinou příběhu je asi čtyřicetiletý intelektuál, senzitivní skladatel vážné hudby. Výlučná profese, pro okolí vlastně nesrozumitelná tvorba i hluboké vnitřní zaujetí ho vydělují z konformního prostředí. Proto se pokusí hledat "skřivánčí ticho" - novou sílu, čistotu, pravdu, podstatu a kořeny češství. Při návratu z ubíjejícího, odcizeného velkoměsta do rodné vesnice, do bývalého domova, k přírodě, ho však čeká hluboké rozčarování: zjistí, že kdysi idylická vesnička ztratila v hloupé snaze připodobnit se městu nejen svou tvář, a1e i jakýkoliv projev duchovního života. - Film poukazuje na celou řadu problémů estetických (kontroverze vážné a populární hudby), ekologických (bezohledná devastace přírody ve jménu falešně pojatého prospěchu lidí), morálních (nabubřelé velikášství jedinců podporovaných neomezenou moci, jejich manipulace s lidmi, zaslepenost nesmyslným pachtěním a unavené přehlížení skutečných hodnot a problémů) i sociálních (kontrast materiálního přebytku a duchovní bídy). - Vzdor silné a v českém filmu posledních 1et ojedinělé myšlence však zůstává autorův pokus a záznam krize intelektuála i celé společnosti v příliš křečovitě apelativní prvoplánové poloze.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled