Sbohem, má konkubíno

Dějištěm snímku čínského režiséra Sbohem, má konkubíno je velmi specifické prostředí Pekingské opery, která je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmu je zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik staletí (autory této verze jsou herci Mei Lan-fanga Jang Siao-lov). Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí (Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lov a bývalou prostitutkou Tü-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic (scény tvrdého výcviku a krutých trestů mladičkých adeptů operního umění), přes čínsko-japonskou válku (1937-1945), která dočasně sjednotila pravicovou Čínskou národní stranu (Kuomintang) a komunisty, dále přes následnou občanskou válku (1946-1949) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-1976). Nabízejí přitom odlišnější pohled na minulost své země, než jaký známe ze slavného Bertolucciho snímku poslední císař (1987). - Zachycení dějinného pozadí je ovšem jen jednou z kvalit mnohovrstevnatého díla, dotýkajícího se konkrétních historických událostí, ale mnohem více "věčných" filozofických a uměleckých témat: polarity mezi mužským a ženským pohlavím, konfliktu mezi generacemi či prolínání fikce a reality. Tvůrci výpravného díla jakoby v mnohém přejali postupy vysoce stylizovaného tradičního divadla: vedle využití typově vymezených postav obratně zacházejí se symbolickými náznaky či s vypravěčskými postupy legendy (nalezené dítě, z něhož se později vyklube fanatický komunista). Velkou zásluhu na emotivním účinku má zároveň mimořádně vytříbená vizuální a zvuková složka filmu.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Mistrovská adaptace románu o Pekingské opeře v letech 1924-1977 s intimním pohledem na široké osudy dvou hlavních představitelů - krále a jeho konkubíny. Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmuje zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik století. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou Tii-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76). Nabízejí přitom v mnohém odlišný pohled na minulost své země, než jaký je znám ze slavného Bertolucciho snímku Poslední císař.

Program ART; 28. Letní filmová škola
Autor/Zdroj: /Letní filmová škola
Ocenění: Zlatá palma (rovným dílem spolu s australským Pianem) na 46. MFF v Cannes, Zlatý glóbus a Cena BAFTA za cizojaryčný film, nominace na Oscara v kategoriích cizojazyčný film a kamera Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou Tü-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic, přes čínsko-japonskou válku (1937-45), přes následnou občanskou válku (1946-49) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76).

Kino ART
Autor/Zdroj: /Kino ART

Mistrovská adaptace románu o Pekingské opeře v letech 1924 až 1977 s intimním pohledem na široké osudy dvou hlavních představitelů - krále a jeho konkubíny. Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmuje zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik století. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou TuX sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic (scény tvrdého výcviku a krutých trestů mladičkých adeptů operního uměn, přes čínsko-japonskou válku (1937-45), která dočasně sjednotila pravicovou Čínskou národní stranu (Kuomintang) a komunisty, dále přes následnou občanskou válku (1946-49) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76). Nabízejí přitom v mnohém odlišný pohled na minulost své země, než jaký je znám ze slavného Bertolucciho snímku Poslední císař.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, vyprávějí tvůrci příběh o přátelství mezi představitelem ženských rolí v Pekingské opeře Čchengem Tie-i a jeho hereckým partnerem Tuanem Siao-lou. Pevný vztah mezi muži naruší až dívka, která se stane ženou jednoho z nich. Film získal v roce 1993 na MFF v Cannes Zlatou palmu.
(Briana Čechová, Literární noviny 18/1997 - redakčně upraveno)Autor/Zdroj: /28.LFŠ