První zastávka

Režisér nás nechává nahlédnout do osudů dětí ulice svého rodného Taškentu. V doprovodu policistů nalézají sociální pracovníci v rozpadlých domech nespočet dětí, kterým mnohdy není ani deset let. Jednu z mála možností jak aspoň na chvíli uniknout nemilosrdnému okolnímu světu pro ně představuje alkohol a vdechování výparů z lepidla. Důvodem jejich bezdomoví jsou téměř vždy rodiče, kteří je bijí či o ně nejeví sebemenší zájem. Režisér zaznamenává s mrazivou bezprostředností jejich dojemné výpovědi policejním úředníkům a průběh jejich pobytu ve speciálním centru, jakési přestupní stanici mezi ulicí a sirotčincem.

(MFF Karlovy Vary 2007)