Pohřeb slunce

Freska z nejchudší části Ósaky překonává svým morbidním pohledem na svět a bezvýchodností osudů jejích obyvatel i obvykle ponuré ladění filmů největšího z japonských režisérských rebelů. Mezi antihrdiny „ze dna“, bez morálky a hrdosti, vyniká dívka Hanako, jež se ve dne živí nelegálním obchodováním s krví zbídačelých obyvatel slumu, kterou prodává pro kosmetické účely, a v noci pracuje jako prostitutka. Není divu, že Hanako propadne kouzlu nově příchozího mladíka Takešiho, jenž do zdejšího všudypřítomného násilí a pokusů žít na účet druhého vnese stopy lidskosti. Takeši ale získá i sympatie šéfa pouličního gangu, hezouna Šina, který se ho snaží zkorumpovat pro svoje účely. Ve chvíli, kdy se chce Takeši od tohoto prostředí odtrhnout, je už příliš pozdě. Polodokumentární styl doplňuje obrazová stylizace vybombardované a bohem zapomenuté pustiny, jíž ani krvavý východ slunce nevěstí nic dobrého.

(42. MFF Karlovy Vary, 2007)