Po strništi bos

Před šestadvaceti lety uvedl tehdy debutující Jan Svěrák na plátna kin malého Edu Součka, alter ego svého otce, a nostalgickým návratem do těsně poválečného dětství ve filmu Obecná škola (1991) sklidil nejen fenomenální úspěch, ale i odborné uznání včetně nominace na Oscara. Když tedy v roce 2013 vyšla kniha Po strništi bos, v níž se Zdeněk Svěrák ke svému malému hrdinovi vrátil, bylo jen otázkou času, kdy se Součkovi vrátí i ve filmové podobě.

Děj těsně předchází Obecné škole a začíná, když nedostatečná loajalita otce Součka k nacistické moci vede k nucenému vystěhování rodiny z Prahy na venkov. Což o to, Součkovi tu vlastní statek, resp. to, co z něj zbylo, a v něm žijí teta s rodinou a prarodiči. Nová realita ovšem znamená (přinejmenším pro Edu) víc než jen jinou střechu nad hlavou. Choulostivého, starostlivě opečovávaného chlapce čeká střet s podstatně barvitějším klukovstvím vesnické party i nečekaný vhled do rodinných tajemství, v nichž se jeho osmiletá hlava může jen těžko vyznat. Bosé nohy na strništi pak symbolicky reprezentují Edovy první kroky po poli skutečného, komplikovaného, ale přesto neodolatelného života.

Vracet se k téměř zlidovělým postavám kutilského tatínka, laskavé, ale v rámci potřeby také rázné maminky a obecně k oné divácky milované, ač kritikou často nedoceněné svěrákovské nostalgii bylo pro režiséra jistě dosti obtížné. Tím spíš, že po víc než čtvrtstoletí logicky nemohl sáhnout po stejných hereckých představitelích, jejichž specifický projev je s oblíbenými charaktery tolik spojen. Naplnit divácká očekávání se tak stalo úkolem pro Ondřeje Vetchého a Terezu Voříškovou, kteří se dokázali přizpůsobit svým předchůdcům, aniž se jejich postavy změnily v karikaturu. Velmi zdatně jim přitom sekunduje zbytek velmi kvalitního hereckého obsazení v čele s neobyčejně přesvědčivým Aloisem Grecem v roli malého Edy.

Iva Hejlíčková
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,