Pátá loď

Mladá slovenská režisérka a scenáristka Iveta Grófová se původně profilovala v animovaném a dokumentárním filmu, největšího ohlasu se však dočkala její hraná tvorba. Její debut Až do města Aš (2012) byl před pěti lety vybrán jako slovenský příspěvek na Oscary, letos zpracovala román Moniky Kompaníkové a opět zaujala i za hranicemi. Předloha vycházela ze skutečné události, kterou Kompaníková pro literární účely rozvedla do oficiálně nejlepší slovenské knihy roku 2010. I filmové zpracování slavilo úspěchy, premiérově se ukázalo na letošním festivalu v Berlíně, kde vyhrálo sekci filmů o dětech a mladých Generation Kplus. Dětská porota oceňovala především autenticitu a kreativitu, s níž byl jednoduchý příběh zpracován.

Drama pojednává o dvou dětech, v mnoha ohledech velmi odlišných, přesto však spojených nedostatkem rodičovské lásky. Chybějící citové zázemí se malí hrdinové rozhodnou vykompenzovat neotřelým způsobem – odchodem z domova a společnou výchovou dvou miminek, jež jim náhodou svěří do péče další nezodpovědná matka. Především desetiletá Jarka, pocházející z výrazně dysfunkční rodiny, nepřímo pokládá palčivé otázky o úloze rodičů a dětí v každodenním životě. Kdy a jak vlastně končí dětství? Ve své nevinnosti vytváří ústřední dvojice ideál láskyplné rodiny, jakou sama nepoznala. Brzy se však i Jarka a její kamarád hledaný rodiči střetávají s realitou – vzdají se svých snů, nebo se mohou vzepřít osudu?

Grófová zvládá zkušeně vést své dětské představitele, kteří se tak dokážou se složitými tématy popasovat i bez nadbytečných dialogů. Talentovaná slovenská tvůrkyně dokazuje, že se řadí mezi největší naděje regionu, co se týče vizuálního vyprávění. A to navzdory nízkému rozpočtu, který se podepsal na některých komorních scénách a krátké stopáži. Ovšem i 85 minut ve společnosti citově deprivovaných dětí ukáže, jak empaticky je tento snímek natočen.

Mojmír Sedláček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,