O Mikešově kouzelné holi

Kouzelná hůl, která byla vnučkou Obuchu hýbej se, vždy věrně sloužila kocouru Mikešovi, je najednou, když jí Mikeš hledá, k nenalezení. A když se Mikeš s holí již rozloučil, hůl se vrátí z pohádky, kde věrně sloužila dědečkovi.

A jak ta pohádka pokračovala? „Přijde Honza do služby, dědeček se ptá po jeho bratrech Frantovi a Vaškovi, kteří měli také přijít pást ovce. Honza ale dědovi naznačí, že to za ten stolečku prostři se, beránku otřes se a obuchu hýbej se, že to odslouží sám. Ale za to spaní po sedmi dnech, co by nechtěl, sice dostal, co chtěl, ale ty kouzelné věci nefungovaly. Na hloupého Honzu měl až dost nápadů. Sebral věci, přišel do první hospody a na hostinského začal bandurskou. Pohlídej mi tyto kouzelné věci a ne abys je do rána vyměnil. A ráno, to už víme všichni, že hostinský nebyl tintítko, Honzovi se postavil a nedostal z toho chuligána strach a nepřistoupil ani na požadavek, dáti 1000 korun. Honza chtěl hostinského postrašit, zvolal obuchu hýbej se. A to najednou bylo křiku, hůl, to jako já, jsem jej spráskala a ty jeho bratry nevyjímaje. Když oni zapomněli zvolat obuchu dost.“

Autor: ,