Nic jako dřív

Čtyři teenageři, čtyři životní výzvy, po jejichž překonání už nic nebude jako dřív. Dokumentaristé Lukáš Kokeš a Klára Tasovská zkoumají život mládeže na periferii Česka, kde se řeší problémy jiným způsobem než ve velkých městech. V autentickém svědectví není prostor pro mentorování, ale empatii.

I když někteří z nich opakují naučenou mantru o tom, že si „nemají stěžovat, protože někde se mají ještě hůř“, jejich každodennost nenaplňuje představy o bezstarostných mileniálech užívajících si nekonečných možností otevřeného světa, popřípadě peníze od rodičů. Teenageři Teo, Renata, Anička a Nikola navštěvují střední školu v českém pohraničním městě Varnsdorf. A zrovna míří k několika mezníkům. Předělem v jejich životě tak nebude jen maturita, ale i turbulentní změny v soukromí, neschopnost vybalancovat povinnosti s brigádami či první výjezd do ciziny, jenž má ozkoušet zodpovědnost a pracovní morálku daleko od učitelek.

Dokumentaristé Lukáš Kokeš a Klára Tasovská do voleb a rozhodnutí svých protagonistů před kamerou nijak nezasahují. Spíše zblízka a s empatií pozorují, jak vypadá život lidí, jimž pedagogové ani rodiče vzletně nevštěpují, že mohou být, kýmkoliv jen chtějí. Naopak slyší, že je v práci vyhodí, pokud tam jako servírky ponesou talíř špatně nebo nezvládnou zarovnat skleničky, „aby zařezávaly“. Vhled tvůrců je skutečně důkladný a poctivý, dokument ostatně vznikal tři roky, za tu dobu bylo natočeno 160 hodin materiálu v rámci 85 natáčecích dnů. Ve střižně se na finálním tvaru pracovalo rok.

Nic jako dřív se svoji vycizelovanou formou řadí mezi nové české sebevědomé dokumenty. Jeho filmová řeč připomínající hrané sociální drama zaujala třeba dramaturgy prestižní přehlídky IDFA v Amsterdamu, kde měl snímek světovou premiéru. Pro diváka z jiné sociální bubliny jde o nezvyklý, fascinující a obohacující pohled, jenž ignoruje vyprázdněná prohlášení o „zkažené, znuděné mládeži“ či cynické rady o tom, že „každý je svého štěstí strůjcem“. Teo, Renata, Anička a Nikola si na prahu dospělosti pozornost zaslouží – stejně jako okrajové regiony České republiky, kde v současnosti bublají dlouho ignorované problémy se vzděláváním a s ním spojenými vyhlídkami na úspěšnou budoucnost.

Jan Škoda

Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018