Nejlepší člověk, kterého znám

Film Nejlepší člověk, kterého znám vychází z novely Liljany Michajlovové Otevři, to jsem já. Mladá autorka se v ní vyzpovídala ze zkušeností svého šestiletého působení na večerní průmyslovce v Perniku. „Mými žáky byli lidé s hotovými osudy a škola byla jen náhodnou křižovatkou, kde se protínaly. Byla jsem svědkem různých střetnutí – šťastných i neblahých, někdy jsem musela i zasáhnout... Nebylo snadné být rádcem či soudcem v takových situacích, Byla jsem mladá a navíc – učitelka.“ Tolik autorka předlohy a scénáře.
Hlavní role, spíš reflexívní než dramatické povahy, byla psána pro Nevenu Kokanovovou. Učitelka je víc svědkem než aktérem životních příběhů svých žáků. Důvěra a úcta, jež jsou ji prokazovány, jsou podmíněny především tím, že vnímavá a citlivá žena stykem se svými vesměs nemladými žáky obohacuje své lidské „já“, že jedná s vzácným taktem. Herečce, pověstné střídmými gesty a jemnou emocionalitou, se podařilo vystihnout bohatý vnitřní život i lidský růst své povahy. Skutečným kladem filmu je pak „kolektivní portrét“ dnešní dělnické třídy. Šarlandžievova režie upoutá svěžími postřehy a zajímavými detaily, jimiž dokresluje sociálně bohatě členěné prostředí děje, a typově přesným obsazením protagonistů.
Na XII. festivalu bulharských filmů ve Varně 1973 získal film Zvláštní cenu a Nevena Kokanovová Cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

Filmový přehled 41/1974