Návrat ztraceného ráje

Autobiograficky laděným poetickým snímkem Návrat ztraceného ráje se režisér Vojtěch Jasný vrací do české kinematografie, z níž byl po roce 1968 vykázán normalizátory. Tvůrce, žijící dlouhá léta v exilu, přináší ve svém díle hluboce osobní výpověď, v níž se dotýká řady závažných témat, především vztahu k vlasti či k domovu, vztahu k minulosti i k současnosti, ale i intimních vztahů mezi blízkými lidmi. - Exulant se symbolickým jménem Jan Poutník, který našel nový domov v New Yorku, přijíždí do rodného městečka a přemýšlí o definitivním návratu. Setkává se s řadou lidí, posléze se však vrací zpět do Ameriky. Vedle Poutníkova putování milovaným New Yorkem i rodným krajem se odvíjí příběh mladé ženy Pampelišky, která se zamiluje do Poutníkova amerického přítele Adama, jehož představuje bývalý Jasného žák Adam Davidson (mj. držitel Oscara za nejlepší krátký film The Lunch Date z roku 1991). Kromě těchto dvou linií se ve snímku objevují různé epizody dalších postav (např. mladého Švandy) a také reminiscence, v nichž Poutník vzpomíná na své rodiče. - Vojtěch Jasný po více jak třiceti letech navázal na slavné Všechny dobré rodáky (1968), když ce snímku použil některé postavy z tohoto veledíla a přadevším když umístil děj do městečka Bystré u Poličky, kde se ro¨dáci natáčeli. Jako své alter ego zvolil Vladimíra Pucholta, který s výjimkou německého filmu Malatesta (1970, r. Peter Lilienthal) od dob své emigrace nehrál. Film se odvíjí ve třech "větách", z nichž dvě se odehrávají v New Yorku (odtud též četné anglické dialogy s českými podtitulky) a jedna na Českomoravské vysočině. V poetických a zároveň dokumentárně laděných obrazech autor jasně vyjadřuje svůj vztah k milované americké megapoli i ke krajině a lidem, jež musel z donucení opustit. Jeho "poselství" se však rozbíhá příliš do šířky, postrádá pevnou dramaturgii a zatěžuje herecký projev příliš patetickými slovy.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled