Milovat z trucu

Jistou část současné bulharské filmové tvorby charakterizuje dynamičnost a hledačství, úsilí nevyhýbat se problémům, jež přináší každodenní život, a snaha zobrazovat prostřednictvím individuálních osudů společenské neduhy.
O postižení některých morálních aspektů dnešní bulharské společnosti se pokusil režisér Nikolaj Volev ve filmu Milovat z trucu. Vytvořil v něm plastický obraz konfliktu a vývoje vztahu mezi otcem a synem, vztahu, v jehož pozadí stojí pokřivené morální principy, jimiž se otec řídí. Oba hrdinové jsou právě v těžkém životním období: čtyřicátník Rado ve věku dozrávání osobnosti, chlapec Plamen na jeho počátku, v pubertě. Jsou si podobní, oba vzdorovití, tvrdohlaví a nepokorní, což samo o sobě už stačí ke vzniku konfliktu. Ovšem důležitá je jeho skutečná příčina, jež má kořeny v jednom z řady mravních poklesků společnosti: v obohacování se na úkor druhých. Chlapcův protest proti pedagogickým postupům ve škole pak zákonitě vyznívá i jako nesouhlas se zkaženou morálkou, jejímž představitelem je pro něho vlastní otec. Volev tak vytvořil v podstatě modelovou situaci, jasnou moralitu, v níž prostřednictvím dramatické hyperboly ve vztahu otce a syna nechává staršího z nich dozrát až k poznání hodnot, jež je nutné v životě preferovat. Volevova poetika slučuje směšné i smutné, vážné i veselé. Proto i tento film přes téměř tragický závěr vyznívá optimisticky.
Film získal na XXV. MFF v Karlových Varech 1986 Cenu FICC Dona Quijota.

Filmový přehled 11/1986