Metropie

Psal se rok 2009, když Tarik Saleh uvedl svou filmovou vizi existence na Zemi po dalších patnácti letech, resp. života v Evropě v roce 2024. Nešlo o vizi zrovna růžovou. Starý kontinent z budoucnosti Saleh a více než stovka jeho filmových spolupracovníků, kteří se na Metropii podíleli, vidí jako zdecimované místo. Kvůli nedostatku ropy se lidé stali závislí na hromadné dopravě, která se novým podmínkám přizpůsobila propojením všech existujících podzemních drah v evropských městech a vytvořením obřího systému celokontinentálního metra. Protagonista snímku vypadá jako obyčejný muž středního věku, zástupce anonymního davu odcizeně putujícího podzemím Metropie. Jmenuje se Roger a vykonává rutinní, ubíjející práci ve stockholmském call centru. Myslí se mu však začínají rozbíhat paranoidní představy, především ta o nevěře jeho přítelkyně. V hlavě mu k tomu zní hlas, který mu říká, co má dělat. Jediné, co ho činí šťastným, je reklama na jistý šampon a tvář blonďaté modelky z ní. Nejen Rogerovi přitom nedochází, že právě tento produkt běžné spotřeby představuje prostředek ke kontrole lidské mysli obří korporátní společností Texx, která provozuje i onu síť evropského metra. Salehova dystopická vize Evropy, v níž jsou jedinci kontrolováni systémem, odráží stopy orwellovských a kafkovských děl. Tísnivý pocit z depresivní, ubíjející atmosféry je v obraze umocněn barevnými tóny laděnými do šeda a šedozelena. Náročný projekt, jehož vývoj začal již v roce 2003 a který vznikl v rámci koprodukční spolupráce mezi Švédskem, Dánskem a Norskem, vyniká neotřelým vizuálním řešením, za jehož konceptem stojí výtvarník Martin Hultman. Hyperrealistický styl, charakterizovaný i často citovanými slovy „jako kdyby Kafka namaloval Poslední večeři kulometem“, je výsledkem propracované techniky kombinující fotomontáž a animaci. Hlasy postavám poskytla řada nejen švédských filmových hvězd.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

oficiální text distributora,