Malý Buddha

Po celosvětovém úspěchu Posledního císaře (FP S/89) byl nový film režiséra Bernarda Bertolucciho Malý Buddha očekáván se značným zájmem. Známý filmař
zůstal věrný Orientu a opět natočil "velké plátno", v němž spojuje dvě témata.
V prvním sleduje starý tibetský buddhistickv mnich Norbu stopy po převtělení
svého učitele lamy Dordže. Objeví tři kandidáty reinkarnace: osmiletého amerického chlapce ze Seattlu, jeho vrstevníka z Káthmándú a konečně dívenku z
nepálské vesnice. Filmaři akcentují zejména postavy Američana Jesseho a jeho
rodičů, kteří se náhle setkávají se zcela neznámým světem. Norbu daruje chlapci
obrázkovou knihu s názvem Malý Buddha, příběh prince Siddhárty. Vyprávění
o životě mladého prince (asi 563-483př.n. i) a o jeho cestě za osvícením, jež končí
jeho přeměnou v Buddhu, čili Probuzeného, tvoří druhou osu snímku. Paralelně
se tu tedy prolíná v podstatě psychologický příběh ze současnosti (s cestopisnými
prvky) a barvitá "pohádková "freska s náboženskými motivy. Bertolucci se svým
filmem snaží přiblížit buddhismus jako náboženství i jako filozofii především
mladým divákům Západního světa. V jednoduché formě vysvětluje základní pojmy
a zdůrazňuje zejména humanistické aspekty jednoho z největších světových
náboženství. Zastavuje se především u víry v převtělování, přičemž využívá
postavy moudrého lamy Norbua jako vlídného vykladače náboženských a
filozofických zásad tibetského buddhismu; zároveň však ponechává dostatečný
prostor pro tajemství, jež racionalistický člověk dneška není schopen prohlédnout
či pochopit. - Po vizuální stránce Bertolucci odlišuje oba vzdálené světy:
Buddhův životopis je zachycen v hýřivých barvách a je inspirován modely indické
kinematografie, moderní život rodiny Conradových se odráží v chladných
modřích a šedích odcizeného města. Symbiózou tradice a současnosti se stávají
sekvence z Indie a z Nepálu (např. malý Rádžú ovládá počítačovou hru právě
tak dobře jako Američan Jesse). - Film je pro většinu publika prvním setkáním
s buddhismem, proto je jistě zajímavý. Jasný didakticky záměr, jistá statičnost a
zdlouhavost mu však ubírají na přesvědčivosti a naléhavosti předcházejících
Bertolucciho děl.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1994/5/15