Malíř František Foltýn

Malíř František Foltýn se narodil 18. června 1891 v Královských Staších na Šumavě. Táhlé kopce a doliny vytvořily v jeho dětství nezapomenutelný dojem, který zuročil po vyučení se malířem keramiky. Na další školu se již nedostal, protože vypukla válka. Po zranění se dostal do nemocnice, ale měl štěstí, mohl malovat, i když jen pány důstojníky. A co po válce – měl štěstí, pro jednoho bratislavského mecenáše nakreslil sérii pohlednic.

Až jeho 3-letý pobyt v Košicích mu přinesl velký užitek, vždyť toto město bylo po válce centrem uměleckého života. A jednak se stal vůdčí osobností košického uměleckého života, a co víc - hodně maloval. Jeho vzorem byl Cezanne, ale hlavně okolí košické krajiny a Podkarpatské Rusi, kam často zajížděl malovat. Svá plátna zakládal na protikladu zvlněného terénu a strohého tvaru venkovských stavení.

Jeho tvorba postupně dostávala jasný směr, tvary těles mu umožňovaly pracovat s barvou, na jednotlivých plochách. Ale i na něj dolehla krize Československa a tak zachycoval ve svých skicách chudý lid.

Přesto, že byl tak daleko od Prahy, jeho tvorba neunikla pozornosti. Maloval obrazy k dílům Dostojevského, ale ne jako ilustrace ke knihám, ale jako sondu do nitra osobnosti Dostojevského knih. Zvláště u obrazu Raskolnikova se dostal ke kubismu a barevné nadsázce. Expresionistický názor.

Flotýn ale hlavně maloval plošně, jeho obrazy jakoby neměly hloubku, což byla předzvěst inklinace k abstrakci. Začínal již se poohlížet po francouzském malířství. Odjel do Paříže v roce 1924 a tam na ukončení své dosavadní dráhy chtěl namalovat Imperialismus, ale nakonec namaloval postavu novodobého boha války.

A začal malovat abstrakce, které překvapily Paříž, a nakonec se našla i jeho zdánlivě ztracená strukturální kompozice. Nakonec se ale tvorba Foltýna začala ubírat jiným směrem, stal se členem skupiny Cercle separé, jeho díla byla srovnávána s díly tehdy již světových malířů.

V Paříži bydlel v ulici Daguerre v malé místnosti jednoho laciného hotelu. Za stojan mu sloužila židle. Prof Hlušička, historik umění, vykládá o tom, jak byl malíř požádán o namalování tabla pro studenty a to mu vyneslo poměrně velkou sumu peněz. Malou část prohýřil v hospůdce a po návratu domů se cítil tak osamocen, že při zhlédnutí kolotoče se na něm vozil až do rána. V Paříži se stýkal s Makovským a jinými umělci, začíná se stávat známým, ale přesto se v roce 1934 vrátil do vlasti. Po dlouhém hledání našel útočiště v Brně.

Jeho obrazy se ve vlasti ocitají na okraji zájmu, i přes jeho přesvědčení, že barva působí na lidi stejně jako melodie v hudbě. Začíná malovat abstraktní kompozice s měkčenými tóny, které vyústily k realismu. Jeho obrazy pod vlivem okupace začínají nabírat nádech do černa.

Foltýn se hodně kamarádi se sochařem Kubíčkem, po válce začíná malovat nefigurativní motivy, ale již nenavázal na tvorbu z první republiky. A protože jeho obrazy nemají takzvané socialistické hodnoty, maluje jakoby pro sebe.



Edward52 a jeho archív

Autor: ,