Krev andělů

Do španělska krátce před počátkem občanské války přijíždí mladá irská vychovatelka Mary (Polly Walkerová), aby tu nastoupila v aristokratické rodině Areavagových. Záhy propadá obdivu ke svému zaměstnavateli (Franco Nero) a lásce k jeho synovi (Vincent Perez), do jejich osudů se však začínají promítat bouřlivé události doby.

Autor/Zdroj: /Cinema


Historická romance Krev andělů se odehrává ve Španělsku v prvních dnech občanské války, vznikla však v americké produkci podle románu irské spisova-telky Kate O'Brienové (1897-1974). - Mladá Irka Marie Lavelleová, pocházející z farmy, odjede na rok do severního Španělska pracovat jako guvernantka. Působí v zámožné rodině doktora Vicenteho Areavagy, jenž se jako přívrženec levice neshoduje v názorech na vyhrocenou politickou situaci se svou ženou, doňou Consuelo. Marie se seznámí s úzkou komunitou svých kolegyň z rodné země. Především se však zamiluje do nejstaršího syna Areavagových Francisca, který působí v Madridu jako ministr a který je na rozdíl od umírněného otce politickým radikálem. - Režisér Nick Hamm dává romantickému příběhu stejný prostor jako jeho historické kulise. Vychází ze subjektivního pohledu hrdinky·, která sice přijíždí "zvenčí ", ale která má s občanskou válkou zkušenosti z domoviny. Španělsko se tak pro mladou Irku stává novým domovem. - Tvůrci neotřelým způsobem zachycují projevy počínající občanské války: zatímco v ulicích se malé potlačované demonstrace takřka nenápadně mění v hrůzné krvavé masakry, vedlejší uličky nebo domy poskytují klidné útočiště "nezúčastněným" ženám a dívkám. Snímek bohužel trpí zdlouhavostí a snahou o postižení i nepodstatných detailů. V mnoha směrech je srovnatelný se Zeffirelliho retrem Čaj s Mussolinim, jehož část se odehrává zhruba ve stejné době v Itálii.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Mám rád romance a osudové lásky, lenivé ~ milování při západu slunce nad modrou lagunou, kořeněnou chuť odpíraných polibků a přitažlivost zakázaných objetí. Za jistých okolností mám rád i osvobozující slzopudné katarze a úlevný melodramatický kýč, v jehož triviálním schématu je přece zakódována lepší část našeho nenaplněného bytí. A také dokážu pochopit, proč od Jihu proti Severu až po Anglického pacienta filmaři mixují lásku a válku jako kontrastní ingredience, které podobně jako pepř, vodka, worčestr a tomatová šťáva mohou vytvořit překvapivě inspirativní spojení. A nemám rád, když někdo klame tělem a vyhaslé frigidní zóny vydává za explozivní pseudoorgasmy. A tak mi připadá zbytečné, aby Krev andělů byla v tomto případě marnotratně prolévána, neboť v podstatě není proč ani pro koho.
To bylo tak. Sympatická Irka Mary Lavelleová je vzdělaná, přitažlivá a emancipovaná (jak už filmové guvernantky většinou bývají), ale potřebuje si udělat jasno ve vztahu ke svému příteli. A tak od něj pro jistotu odjíždí až do Španělska, aby se přesvědčila, že se dokáže sama uživit a zamilovat i do někoho úplně jiného (jak už se to nám, nedokonalým smrtelníkům, vcelku běžně stává). Irská krása a španělský temperament se střetnou v aristokratickém sídle dr. Areavaga v době, kdy země zaznamenává první otřesy občanské války. Píše se totiž rok 1936 a Mary si pro klidné řešení svých osobních problémů rozhodně nenašla to nejpokojnější místo. A navíc do rodinného sídla právě přijíždí Areavagův syn Francisco, jehož vyzvání k vášnivému tangu vstřícná ostrovanka zřejmě nedokáže dlouho odolávat...
Na začátku byl román irské spisovatelky Kate 0'Brienové, jehož lakonický název "Mary Lavelleová" filmoví tvůrci hodně odvážně přibarvili a nastolili tak očekávání, kterým si možná nasadili larku příliš vysoko. Po slibném rozběhu totiž následoval jen platonický odraz
a rozpačitá letová fáze, která základní postupovou výšku k diváckému souznění a přízni technicky nezvládla. Filmoví "přepisovači" 0'Brienové se prostě nedokázali jasně rozhodnout, zda rekonstruují dobové drama, romantickou love story či feministický příběh emancipované ženy, která se v tomto problematickém světě rozhoduje pro svoji vlastní cestu. A tak se pro jistotu (a nutně povrchně) dotýkají všech těchto rovin, lineárně odvíjejí všechny potenciální motivy a jako buldozer před sebou hrnou všechno, co se jim připlete do cesty. Tímhle stylem je sice možné pohodlně vyhloubit třeba jámu pro senkrovnu, ale melodramatická romance má přece jen o něco subtilnější parametry a vyžaduje více smyslu pro dramatický a emocionální detail i výraznější prostor pro motivaci a ukotvení svých hrdinů. Scenáristé Ann Guedesová a Frank McGuinness spolu s režisérem Nickem Hammem nechali své postavy bloumat historickými reáliemi a prokla-mativně deklamovat sentence o jejich pocitech, místo aby jim nabídli komorní či dramatickou akci, v níž by se mohly projevit a tudíž vyslovit mnohem věrohodněji. Je to škoda, protože herecký tým, který se u tohoto andělského "kveprolití" sešel, by toho byl schopen. A tak přitažIivá Polly Walkerová (Někdo se dívá) jen naznačila, co všechno by od ní bylo možné očekávat, zkušený veterán Franco Nero nevzrušeně odehrál své a jinak všeho schopný Vincent Pérez (Vrána: Město andělů) se zmohl pouze na jeden letmý mimomanželský vztah...
Zdá se, že Krev andělů je případ, kdy aspirace tvůrců předčila jejich momentální formu, a realizace podle toho dopadla. Jakoby vás někdo připravoval na rafinovaný zážitek a pak se potměšile uchýlil k přímočarému dráždění vašich intimních (duševních) zón tupou vidličkou. A tak pro tentokrát zapomeňte na melodramatickou romanci i Španělsko v dikci Ernesta Hemingwaye. Zůstalo jen u slibného náznaku. Nemám nic proti slibným náznakům. Naopak! Ale nemám rád, když na nich slibované nudně ustrne - a když se zbytečně prolévá nevinná andělská krev. .

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema