Kouř

Druhý celovečerní film Tomáše Vorla Kouř se do československých kin dostal rok a půl po úspěchu Pražské 5 (1988), režisérova experimentálního debutu, který fungoval jako výkladní skříň netradičních autorských divadel hlavního města. Divadelní inspiraci a osobitý přístup k filmovému médiu vykazoval i Kouř, v němž si Vorel pohrával s žánrem muzikálu. Nekonvenční poetikou a svéráznými nápady Vorel od počátku své tvorby v tehdejší národní kinematografii vyčníval. Stejně tak působil i na FAMU, kde jeho studentské projekty sklízely ovace. Ostatně jeho absolventský film Ing. z roku 1985 o mladém inženýrovi, který nastupuje na své první pracovní místo, se stal východiskem pro Kouř, tzv. „muzikál totalitního věku". Přesněji řečeno pro rytmikál, v němž byl kladen důraz na rytmus stylizovaného slova a akce, sborovou recitaci, tanec a zpívaná hudební čísla. Otevřeně se hlásil k inspiraci specifickou poetikou souborů Pražské pětky a divadla Sklep (tamní herec Tomáš Hanák měl původně ztvárnit hlavní roli, nakonec však dal přednost natáčení filmu Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam, 1988).
V centru dění stojí postava mladého inženýra Mirka, jenž s elánem začíná působit v továrně, kde má zpracovat projekt na snížení emisí. Jeho ideály však brzy narazí na poznání skutečné reality, že vedoucí pozice v továrně zastávají zcela nekompetentní jedinci, jejichž pracovní morálka potlačuje osobnost génia. V této rovině Kouř groteskním způsobem karikuje fungování totalitního režimu a jeho vládnoucích figur obecně. Rozčarovaný Mirek se ale tímto systémem odmítá nechat ubít a provokativně podporuje neodvratnou revoluci.

Navzdory své originalitě Vorlův snímek v době premiérového uvedení zapadl, což se přičítá na vrub hektické porevoluční době, kdy už takto „revoluční" filmy nikoho nezajímaly. Postupem času se však Kouř stal kultovní záležitostí, která u mladých generací nevychází z obliby.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016