Kapitalismus – naše tajná receptura

„Kdo nekrade, nezbohatne." „U nás sebou hned po revoluci hodili jako první chytří hoši." „Kdybych těch příležitostí nevyužil, byl bych blbý. A kdo je nevyužívá, právě takový je." To je jen pár „moudrostí", které ve filmu pronášejí někteří z dnešních nejbohatších Rumunů. Určitě nás mají o čem poučit, protože ke svému bohatství přišli neuvěřitelně rychle po protikomunistické revoluci v 1989. Dobře, většina z nich (vlastně téměř všichni) patřila do bývalých stranických anebo estébáckých struktur. „No a co?" reagují všichni. „Taková byla doba, přizpůsobili jsme se. Stejně jako dnes. Kdo se přizpůsobuje nejvíc a nejrychleji, má vyhráno, a my to umíme." Téma filmu nám režisér servíruje v docela vtipné podobě. Tok rozhovorů s magnáty rámuje vymyšleným návratem mrtvého Ceausesca a využitím záběrů z před- a porevolučních časů, ke zdůraznění specifičnosti nekonečného rumunského „přechodu k demokracii" používá krátké a stejně ironické animované sekvence, na příkladu jedné soukromé bulvární televizní stanice zdůrazňuje roli rumunských médií. To všechno pak doplňuje záběry z ulic současné Bukurešti, dokonce si z novopečených oligarchů dovoluje (slovy i beze slov) utahovat. Přesto nás to nezbaví (Alexandru Solomon si to ani nepřeje) hořkého pocitu, že se korupce kolem nás stala nejen každodenní, až „normální" záležitostí, hlavním zdrojem rychlého obohacení „chytrých hochů", ale dokonce i těžko popiratelnou „zákonitostí". Žijeme ve světě, kde nás sami zlodějové poučují, že „nedosáhneme úspěchu, dokud nebudeme krást". K tomuto hořkému pocitu se přidává ještě něco: můžeme točit o korupci tolik dokumentů, kolik budeme chtít, žádná televize je ale nejspíš stejně nebude vysílat (a už určitě ne v hlavním vysílacím čase), protože média jsou v rukou autorů výše uvedených „moudrostí". A ti se nemají čeho bát, proto si v rámci dokumentu o korupci dovolují se svými „chvályhodnými" činy dokonce i pochlubit. Ještěže jsou na světě filmové festivaly...
Mircea Dan Duta
Letní filmová škola 2011