Jindřich V.

Přestože adaptací Jindřicha V. existuje několik, smysl popravdě dávají jen dvě. Obě britské a obě v režii mužů, jejichž známost s Williamem Shakespearem je důvěrná, dlouholetá a plodná. Ovšem zatímco Laurence Olivier natočil svou verzi v roce 1944 jako muž na vrcholu tvůrčích sil a v historických souvislostech, které nezbytně ovlivnily interpretaci hry, verze Kennetha Branagha je mnohem zajímavější (byť ne nezbytně lepší).
Přistoupil k ní s minimální zkušeností před kamerou a prakticky nulovou za kamerou. Jeho rozhodnutí bylo možné na jedné straně vnímat jako velikou drzost, neboť sedmadvacetiletý mladíček jak upravil hru, tak se ujal režie a hlavní role. O přímočaré neskromnosti ostatně vypovídá již jeho vstup na filmovou scénu, jenž si svým velikášstvím v ničem nezadá s Orsonem Wellesem, k němuž ostatně býval multitalentovaný mladík často přirovnáván. Na druhé straně byla tato nezkrotná ambice vyvážena nepřehlédnutelným talentem a svobodou, s níž mohl sloužit (na rozdíl od Oliviera) pouze hře samé.
Jindřich V. je v jeho pojetí jak dramatem o dějinách malých i velkých, tak především o údělu krále. Proto také zařadil do snímku citace z Jindřicha IV., které prostřednictvím motivu Falstaffa demonstrují cenu osobní oběti, již mladý Jindřich platí za svou proměnu v krále. V krále, jemuž přísluší absolutní odpovědnost, ale s ní i pochyby a především samota.
Formálně zůstal Branagh do té míry divadelníkem, že zachoval postavu Chóru, který jednak funguje jako zcizovací prvek, poukazující na iluzivnost předváděných dějů, tak provádí diváka hrou přes výrazné časové i místní proměny. Na druhé straně se Branagh snažil nového média využít a například bitvu u Agincourtu inscenoval jako dynamickou podívanou, směřující nevyhnutelně od velkoleposti k špinavé, brutální a unavené marnosti.
Bezpečnou kotvou jeho dobrodružství byla polovina britského shakespearovského herectva i zkušení profesionálové ve štábu, nováčkem, který ho od té doby věrně provází, naopak skladatel Patrick Doyle, jehož Non Nobis Domine zní v uších ještě dlouho po skončení titulků.

Iva Hejlíčková
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

oficiální text distributora,