Je suis le seigneur du château

Dramatický příběh, natočený volně podle stejnojmenného románu anglické spisovatelky Susan Hillové, se odehrává v roce 1954 v Bretagni na severozápadě Francie. Desetiletý syn milionáře Thomas žije osaměle na velkém panském sídle obklopeném lesy. Jeho otec Jeanem Bréaudem, bohatý vlastník půdy, se po smrti Thomasovy matky rozhodne najmout vychovatelku, aby syn nebyl v době jeho nepřítomnosti sám. Otcova volba padne na nedávno ovdovělou paní Vernetová, jejíž manžel zemřel během bojů v Indočíně a ona zůstala bez prostředků sama se synem Charlesem, který je ve stejném věku jako Thomas. Jedno letní odpoledne přijíždí vdova se synem na Bréaudův zámek. Oba rodiče doufají, že by se jejich synové mohli stát kamarády, ale opak se stane pravdou – hned při prvním setkání se z nich stanou nepřátelé. Zatímco setkání rodičů probíhá zdvořile, Thomas, ukrytý v nejvyšší věži, pozoruje příchozí a připravuje se na obranu svého území. Chladný a tichý Thomas chce, aby bylo hned od začátku jasné, kdo je "vetřelec", a kdo je pánem hradu. Rozhodne se, že Charlesovi, už tak velmi citlivému chlapci, udělá ze života peklo. Ale Charles se pochopitelně jako vyděšené zvíře začne bránit. Zatím co mezi dětmi stoupá napětí, mezi rodiči se rodí románek - pro Thomase další důvod, proč Charlese a jeho matku z hradu vyštvat...

Film vykresluje brutální, přísně nesentimentální obraz dětství, reakci na trauma ze ztráty jednoho z rodičů a obavy ze ztráty lásky toho druhého. Spojuje drsnou realitu a poetický filmový styl, který klade důraz na obrovskou zranitelnost protagonistů a jejich schopnost nepřátelství - šokující kontrast s tím, jak jsou děti ve filmu obvykle líčeny. Snímek získal uznání kritiky a několik nominací, včetně Césara. Pozoruhodné a mimořádně přesvědčivé jsou výkony obou hlavních dětských představitelů - Régise Arpina a Davida Behara - a je překvapivé, že ani jeden ve filmové kariéře nepokračoval.

Autor: ,