Institut Benjamenta

Mytologizace každodennosti, aneb i sluhové mohou mít vlastní školu plnou nejbizarnějších disciplín. Zvláštní snový příběh z prostředí výchovného institutu pohledem jednoho z nich, představuje hraný debut ctitelů tvorby Jana Švankmajera natočený v depresivně kafkovském duchu.

Bratři Timothy a Stephen Quayové představují unikát svého druhu. Pocházejí se Spojených států, ale usadili se ve Velké Británii. Nejen, že se zbláznili do estetiky animovaného filmu, ale za svého tvůrčího guru považují Jana Švankmajera. Ten sice za husákovské normalizace nemohl točit celovečerní snímky, ale o jeho bohaté krátkometrážni tvorbě natočili Quayové osobitý „dokument" již v roce 1984. Jejich celovečerní hraný debut představuje podobný zlom jako přechod Švankmajera ke hrané celovečerní tvorbě. Institut Benjamenta je uveden podtitulem „Tento sen lidé nazývají lidským životem", načež následuje zcela svébytný ponor do fantaskního univerza mezi skutečností a fikcí. Černo-šedo-bílá ponuře teskná kamera klouže po zdech bizarní budovy, která pro Jakoba Von Guntena představuje zcela jiný svět. Citový vztah k učitelce Lise je poznamenán záhadnou nemocí, její bratr Johanne s ní udržuje incestní pouto. Mladý hrdina se musí podřídit ubíjejícímu a ponižujícímu režimu. Jediným unikem z tohoto bizarního společenství je mu vlastní svět snů. Ačkoliv mnohé situace i sama atmosféra filmu připc mínají spíše Kafkovy romány, předlohou se stalo dílo jiného osobitého autora - švýcarského spisovatele Roberta Walsera.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou