Hvězda a smrt

Předlohou pro hudební film sovětského režiséra Vladimira Grammatikova Hvězda a smrt se stala stejnojmenná veršovaná divadelní hra Pavla Gruška, jež se koncem 70. let hrála s velkým úspěchem v režii M. Zacharova v Moskevském divadle leninského Komsomolu. Autor ji napsal na motivy dramatické kantáty Zář a smrt Joaquina Muriety chilského básníka Pabla Nerudy, který se inspiroval více než sto let starou legendou o chilském zbojníkovi, zákeřně zavražděném v Kalifornii 23. července 1853. Jméno Joaquina Muriety je v Latinské Americe symbolem protestu proti utlačování a ponížení člověka, symbolem boje za spravedlnost. Filmový příběh vypráví o chudých Chilanech, kteří se v době zlaté horečky vydají v čele s Murietou do Kalifornie, aby zde našli obživu a bohatství. Jejich cesta však končí tragicky: odtrženi od rodné země hynou v nesmyslném boji, vyprovokovaném americkými rangery. Stylizovaným baladickým příběhem prochází postava Smrti, figurující už v divadelním představení. Je zde ztělesněním zla, pokušení a cynismu, a zároveň symbolem osudu, jejž hlavní hrdina prožívá. Osud v podobě Smrti nedá Murietovi spát, vnuká mu myšlenky, komentuje současné a předvídá budoucí děje. Svým bytostným expresivismem patří k nejlépe napsaným i zahraným postavám (Alexandr Filippenko odvedl v této roli vynikající herecký výkon). Výborná je i zvuková složka díla, obsahující vesměs vynikající songy ve stylu moderního racku. Sovětská kritika označila Hvězdu a smrt za první sovětskou rockovou filmovou operu. - Na XVI. všesvazovém filmovém festivalu v Leningradu 1948 byl odměněn tvůrčí kolektiv filmu Cenou poroty.

(Zdroj: Filmový přehled 1/1985, str. 17)