Dole na jihu

Čtyři lidé tureckého původu, kteří vyrostli v Německu, nyní pracují v Istanbulu v call-centrech pro německé firmy. Zdá se, že jen jeden z nich zůstává v Turecku dobrovolně – ostatní sní o životě v Německu. Film o identitě a vlasti, který odmítá klišé o nedostatku vůle k integraci. Do telefonu se představují jako Ralf Becker, Ilona Manske a Sandra Braun, ale ve skutečnosti se jmenují Bülent Kubulu, Murat Demirel, Fatos Yildiz and Cigdem Özdemir. Německy mluví perfektně. Jen Fatos Yildiz má problém: svůj černoleský přízvuk neumí zamaskovat úplně. Když se zákazníci na telefonu zeptají, kde se call-centrum nachází, odpovídají, že na jihu. Martina Priessner své čtyři protagonisty pozoruje v práci i v osobních životech v Istanbulu. Doprovází Fatos Yildiz a Murata Demirela na krátkém výletě do Německa. Bülent Kubulu je prozatím bez šance na návrat do země svých snů. Tento mladý muž, který vyrostl poblíž Frankfurtu, se dostal do problémů a byl deportován do země, kterou sotva znal. Když se mu podařilo najít práci v německé firmě, bylo mu, jako by narazil na oázu: "Hned jsem se cítil jako doma!" Fatos Yildiz, rozvedená matka dvou dětí, i po dvaceti letech sní o svém starém domově. Její otec zařídil, aby byl její pas označen za prošlý. Opakovaně se snažila dostat turistické vízum do Německa. Marně. Teď jej ale konečně obdržela. Směje se a pláče štěstím a vysvětluje: "Možná mám v žilách tureckou krev, ale ve duši mám Německo." Murat Demirel také touží po zemi svého dětství a mládí - a, jako gay, také po tolerantnější společnosti, než je ta v Turecku. Jen Cigdem Özdemir, která po své pracovní zkušenosti v call-centru rozjíždí vlastní firmu, považuje Istanbul za svůj domov. Nechce si pro sebe vytvářet "náhražku" Německa. Martina Priessner nepoužívá žádné komentáře, které by apelovaly na pozornost diváků, a to především na začátku filmu. Německé reakce byly velice pozitivní. Süddeutsche Zeitung jej označilo jako film, na který by se měl podívat každý. Taz napsal: "Německo jako vytoužená země? Němečtí Turci, které život na jihu nenaplňuje, nabízí neobvyklý úhel pohledu, díky čemuž tento jemný, téměř až elegický dokument Martiny Priessner stojí za zhlédnutí." Kulturní magazín televize ARD Titel, Thesen, Temperamente film komentoval slovy: "Zatímco si politici neustále vedou svou o migrantech, kteří se nechtějí přizpůsobovat, divákům tohoto filmu se představují Turci, kteří se už dlouho cítí být Němci, ač jim v Německu není dovoleno žít... Vidíme lidi, kteří mezi námi vyrostli, ale kteří teď musí žít jinde."

Kino Světozor