Děti přírody

ceny: Evropská filmová cena 1991: nejlepší hudba
Osmasedmdesátiletý vdovec Thorgeir (Halldórsson) opouští své hospodářství na venkově a odchází k dceři do Reykjavíku. Soužití s její rodinou není zrovna idylické a dědeček se musí stěhovat do domova pro seniory, kde panují přísná pravidla a se starými lidmi se zachází nedůstojně. Thorgeir tam potkává přítelkyni z mládí, energickou Stellu (Hagalínová), která poněkud rezignovaného a unaveného starce probudí k životu. Rozhodnou se společně utéct a vrátit se do míst, kde se kdysi potkali. Baladický příběh vypráví o muži a ženě na sklonku života, kteří si chtějí splnit dávný sen. Jako mladá rebelující romantická dvojice se v kradeném džípu vydávají na náročnou cestu, která je vede pustou, ale nesmírně působivou islandskou krajinou. Jako by se vzdalovali od reality reprezentované šedivým, nehostinným městem a nepříjemným společenstvím lidí a putovali do minulosti, snu, sveřepí a smíření, šťastní a svobodní. Jejich volnost probouzí přibližování se přírodě, která je bere pod svá ochranná křídla a činí je dokonce neviditelnými před zraky mužů zákona, kteří po nich usilovně pátrají. (Vedlejší linie, sledující právě snahy policie, představuje poněkud překvapivě komickou, až parodickou vložku, kontrastující s vážností a naléhavostí ústředního příběhu.) Atmosféru snímku definují především záběry přírody, jejíž podmanivost a specifičnost s přibývajícími kilometry této nevšední road movie roste. Pomalé snímání velkých celků skal, vod či hor posouvá vyprávění do lyrické, meditativní polohy, která se obejde téměř beze slov i hudebního doprovodu a staví zejména na pomalém rytmu a práci kamery. Hlavními hrdiny stylově minimalistického snímku jsou dva staří lidé na konci života, pro něž je ovšem toto smutné období výjimečnou a magicky krásnou etapou.

Marie Barešová, 36,LFŠ 2010