Betonová revoluce

„Nejsme dobří jen v bourání starého světa, ale také v budování nového," prohlásil kdysi Mao Ce-tung a ani netušil, do jaké míry se jeho slova v Číně na prahu jednadvacátého století naplní. Zejména Peking je v souvislosti s pořádáním olympijských her v roce 2008 jedním velkým staveništěm. Tento symbol „nové Číny" je budován rukama zhruba jednoho milionu dělníků přijíždějících za prací většinou z chudých venkovských oblastí. Řada z nich již několik měsíců nedostala výplatu, na niž zoufale čeká celá jejich rodina. I taková je podoba proměny Pekingu v moderní velkoměsto západního stylu. Mladé čínské spisovatelce a dokumentaristce Xiaolu Guové se podařilo vytvořit vizuálně bohatou a nápaditou filmovou esej o podobách současné Číny, jejíž nablýskaná tvář vzniká za cenu utrpení obyčejných lidí. Snímek je protkán hravě zobecňujícími pasážemi o přelomových momentech čínské historie, ironickým a trpce humorným komentářem o odvrácené straně „čínského zázraku" a také kvalitně namixovanou hudbou Matta Scotta.

Kino Světozor