Adelheid

Pátý Vláčilův celovečerní film – počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému Marketa Lazarová (1965) za jeden – je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích jde tentokrát o historii nedávnou. Adelheid se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuto dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna.
Kino AERO